Podrobnější popis života svatého Ivana Českého
se podařilo získat teprve v roce 2010 a to díky
objevení rytiny z 18. století s vyobrazením a
popisy ve staré češtině a staré germánštině.

                                                                                                     (pozn. autora)

Svatý Ivan (Jan) Poustevník (též zvaný Charvátský nebo Český) pocházel z vládnoucí rodiny, byl synem Hostimila, knížete Chorvatů z Pojizeří. Jeho otec Hostimil (Gostimysl) byl též velkoknížetem Obodritů, kmenového svazu Polabských Slovanů a nehledě na to, že Ivan byl nejmladším synem v rodině, rozhodl se předat svůj dědičný titul právě jemu. A tak svatý Ivan byl titulován knížetem Chorvatským, jelikož součástí svazu Obodritů byl i kmen tzv. českých Chorvatů. Proto na rytinách, obrazech a ikonách u jeho nohou bývá vyobrazení koruny a žezla. A protože kníže Hostimil přísně dodržoval křesťanské svaté tajiny a obřady, byl svatý Ivan pomazaným vladařem.

Obecně celá Hostimilova rodina byla přísně křesťanskou, dodržovala církevní pravidla a byla vzorem pro své poddané, čímž se i vysvětluje víra, zbožnost a láska k Bohu, kterými byl obdařen svatý Ivan. Samotný kníže Hostimil hájil se zbraní v ruce nezávislost svého lidu a roku 844 padl v boji s armádou východofranského krále Ludvíka II. Němce.

Již v mládí se svatý Ivan stranil světského shonu a vyhýbal se prázdným řečem, v askezi a osamocení se snažil přiblížit Bohu, poznat ho. Podle legendy se mu již jako dítěti zjevovali andělé a zpívali mu ukolébavky. Není pochyb, že tento člověk byl předurčen samotným Stvořitelem.

Po korunovaci se mladý kníže velice trápil množstvím světských povinností a formalit, které vyplynuly z jeho funkce. Jako vladař, ale zároveň velmi mírumilovný člověk, chápal nejen nicotnost pozemského bytí ale i svou povinnost někdy rozhodovat ve svém postavení velmi tvrdě a občas vést i války. Byl postaven před nelehkou volbu a po pečlivém zvážení se rozhodl zříci světské slávy a knížecích poct ve prospěch vyššího cíle sloužiti Bohu. Pak už šlo jen o vhodnou příležitost, jak zmizet z tohoto světa do ústraní.

Jednou se svatý Ivan společně s bratry a malou skupinkou myslivců zúčastnil honu na divokou zvěř, v jehož průběhu se nenápadně ztratil svému doprovodu. Na cestě pak potkal žebráka, s ním si vyměnil oděv a nepoznán na cestě svými vlastními bratry definitivně odešel roku 867 pryč ze svého rodiště. Veden Andělem Páně na cestách úspěšně došel až do Čech, obývaných v té době převážně pohany.

V neprostupném lese nedaleko Prahy našel svatý Ivan jeskyni pod skálou u pramene vody, kde se z Boží vůle usadil a strávil zde nikým nespatřen 42 let.

Je třeba mít na zřeteli, že přišel do Českých zemí mnohem dříve, než zde byl pokřtěn první pohan. Svatý Ivan, pocházející z kmene českých Chorvatů, byl zde jedním z prvních křesťanů, prvním mnichem poustevním a prvním českým svatým. Život poustevníka zdaleka nebyl snadný a byl spojen s neustálým duchovním bojem s démony. Dokonce po nejtěžším dvouletém období se svatý Ivan rozhodl opustit jeskyni, ale jakmile se vzdálil na několik desítek metrů, zjevil se mu svatý Jan Křtitel a věnoval mu na obranu před démony svůj kříž a vyzval ho, ať neodchází.

Načež se svatý Ivan podřídil Boží vůli a znovu se vrátil do jeskyně, kde mu darovaný kříž pomohl v boji s démony a to tak, že když ho jeden běs znovu pokoušel, praštil ho svatý Ivan křížem tak, že tento běs vyletěl ven z jeskyně a přitom prorazil ve stropě díru. Díra o průměru 90 cm přes celou skalní desku je tam dodnes jako němý svědek této události.

Stará rytina z 18. století podrobně vyobrazuje a popisuje všechny tyto události. V místě setkání sv. Jana Křtitele a sv. Ivana se v roce 1602 objevily sochy těchto svatých z červeného mramoru – byly to první kamenné sochy svatých v českých zemích.

Po této události svatý poustevník žil v jeskyni dalších 14 let a po celou dobu se živil lesními plody a mlékem jedné laně.

Mimo démony se setkal i s lidskou zlobou, kdy ho jednou objevili pohanští pastevci a ubili ho téměř k smrti. Do dnešního dne jeho krev občas prosakuje z kamene v jeskyni, ovšem vidět ji nemůže každý, nýbrž jen poutníci, zvlášť obětavě uctívající svatého Ivana Českého. Se zájmem poutníků se setkává i jiný kámen v jeskyni, na kterém jsou patrné otisky nohou a kolenou svatého poustevníka, který trávil svůj život v askezi, strádání a nouzi, nicméně úspěšně zvládal hlad i chlad a neustále děkoval Bohu, modlil se k němu a sloužil mu!

Jednou během lovu český kníže Bořivoj I., sídlící na Tetíně, vyjel ze svého hradu přes řeku Berounku a postřelil svým šípem laň, která dávala po celá léta sv. Ivanovi pít své mléko. Bořivoj stíhal raněnou laň a ta ho dovedla až k jeskyni svatého Ivana, kde skonala. A tak se Bořivoj setkal se sv. Ivanem, který mu na jeho žádost vypověděl svůj příběh, prozradil mu svůj původ, věk a vyznání. Tak došlo k setkání dvou knížat, českého a chorvatského. Kníže Bořivoj měl manželku, která byla dcerou knížete Slavibora ze srbského kmene Pšovanů, sídlícího na levém břehu Labe a která se později proslavila jako svatá mučednice Ludmila, prvomučednice Českých zemí.  Z kronik Kosmase Pražského víme, že český kníže Bořivoj z rodu Přemyslovců spolu s manželkou Ludmilou byli během vlády knížete Svatopluka Moravského pokřtěni svatým věrozvěstem Metodějem, arcibiskupem Moravským v metropolii Velké Moravy na Velehradě.

Bořivoj se trápil tím, že zabil jedinou živitelku sv. Ivana, laň, která mu dávala mléko, a chtěl mu tuto ztrátu nějak vynahradit, ale sv. Ivan velkoryse odmítl jakékoliv kompenzace.  Kněžna Ludmila a kníže Bořivoj mu nabídli ubytování na hradě Tetíně, což sv. Ivan rovněž odmítl, ale požádal o návštěvu kněze. Po návratu na Tetín poslal Bořivoj k jeskyni křesťanského kněze Pavla Kaicha, osobního mentora sv. Ludmily, který poustevníka vyzpovídal a podal mu svaté přijímání.

Po určité době, strávené s knězem, a po otevřeném rozhovoru na theologické téma se sv. Ivan společně s otcem Pavlem vydali pěšky na hrad Tetín, kde byla sloužena svatá liturgie, na které sv. Ivan prozradil poselství, svěřené mu sv. Janem Křtitelem a to, že v okolí jeskyně se musí vybudovat tři kaple, zasvěcené Svatému Kříži, Přesvaté Bohorodici a Janu Křtiteli. Poté podle pověsti sem kníže Bořivoj vyslal dva kněze, kteří zde tyto tři kaple vybudovali. Pověst rovněž praví, že poustevnický život sv. Ivana měl silný vliv na duchovní vývoj samotného Bořivoje, který se potom velice zasadil o rozšíření křesťanství.

Po krátké návštěvě knížecí rodiny se svatý poustevník vrátil do svého skromného obydlí, kde vedl osamocený život v Boží víře. Svatý Ivan zesnul léta Páně 909.

Poměrně brzo se rozšířilo uctívání toho proslulého poustevníka, po seznámení s jeho pohnutým životem se více a více lidí hlásilo ke křesťanství. Svým příkladem sv. Ivan změnil lidské osudy jak svých součastníků, tak i jejich budoucích generací. Jeho vzor přivedl a dodnes přivádí lidi k Bohu a ke spáse.

Potvrzovací listinou král Přemysl Otakar I. věnoval v roce 1037 jeskyni, poustevnu, hrob s ostatky a kapli Sv. Ivana benediktinům z Ostrovského kláštera, který byl posléze obsazen a zničen Husity v roce 1420. Svaté relikvie se podařilo před zničením dobře uschovat a tak byly znovu objeveny až v roce 1584 jen díky náhodě. V roce 1661 zde italský architekt vybudoval nový chrám v barokním stylu, který později kvůli zborcení základů postihla zkáza, a v roce 1711 byl přebudován bavorským architektem Kryštofem Dientzenhoferem.

Podle chrámu, zasvěceného Janu Křtiteli, se nazývá i obec, která zde vznikla – Svatý Jan pod Skálou. Do dnešních dnů se uprostřed chrámu nachází bohatě zdobený náhrobek s ostatky sv. Ivana.

Před chrámem ze strany ulice se nachází léčivý pramen – Pramen svatého Ivana,

jehož voda se vyznačuje tím, že se po dlouhou dobu nekazí, stejně jako svěcená voda, kterou posvětí kněz a toto mohu i osobně potvrdit.

Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku slaví památku toho světce 24. června, zároveň s památkou svatého Jana Křtitele (v Rusku podle juliánského kalendáře 7.7.) O nejbližší k tomuto datu sobotě se v jeskyni koná liturgie, kterou slouží vládnoucí arcibiskup Pražský a to zpravidla v doprovodu kněží z Prahy, Berouna a Příbrami.

S pokorou

24.06.2015

protojerej Oleg Machněv