Na Velikonoční pondělí Světlého týdne se z vůle Páně naše skupina poutníků vypravila na poutní cestu do Paříže, kde jsme předali Velikonoční poselství Metropolity Kryštofa Arcibiskupovi Komanskému Gabrielovi, jehož sídlo se nachází v Paříži.

Je třeba se zmínit, že ve Francii se nachází po Svaté Hoře Athos a Palestině, největší počet křesťanských relikvií.  Mezi nejcennější a nejbližší srdci každého křesťana patří tyto:

• Kristova trnová koruna
• Dřevo ze Svatého kříže a Kristův hřeb,
• Nachový plášť Spasitele,
• Část roucha Přesvaté Bohorodice,
• Část hlavy sv. Jana Křtitele,
• Hlava sv. Máří Magdaleny,
• Ostatky sv. Anny, matky Panny Marie,
• Ostatky Sv. GenevievePařížské.

V oficiálním průvodci pro poutníky jsme objevili 23 svatých míst a to ještě musíme vzít do úvahy, že svého času byla v rámci revolučního boje s „tmářstvím“ část relikvií nenávratně zničena, schránky byly vyrabovány a obsah spálen.

Navzdory silnému dešti se naše skupina na Světlé úterý objevila v Paříži v Bohosloveckém institutu sv. Sergie (Saint Serge Institut de Théologie Orthodoxe). Ihned jsme vyhledali vladyku Gabriela, kterému jsme v přítomnosti studentů bohosloví předali poselství a pozdravy od Vladyky Kryštofa. Pak jsme byli seznámeni s duchovními a místními farníky.

Ve středu jsme byli na sváteční liturgii ve chrámu sv. Sergije Radoněžského při Bohosloveckém institutu. Archijerejskou  službu sloužil arcibiskup Komanský Gabriel společně s biskupem Konstantijským Antoniem, vikářem Plovdivské eparchie v Bulharsku a doprovodu sedmi kněží a za přítomnosti velkého počtu věřících.

Během bohoslužby byl vysvěcen na kněze otec Jan Karageorgievič z Bulharska, který je v současné době studentem Bohosloveckého institutu.  Liturgická služba byla velmi slavnostní a zanechala v nás pocit skutečné jednoty a „sobornosti“ ve Svatém Duchu. Tento povznášející pocit nás neopouštěl po celou dobu pobytu ve Francii.

Protojerej Nikolaj Ozolin, známý bohoslovec a pastýř, profesor a téměř legendární osobnost Bohosloveckého institutu, nám věnoval svůj čas a zodpověděl všechny naše zvídavé dotazy.

Arcibiskup Gabriel nám vyšel všemožně vstříc, požádal jednoho z farníků, bratra Igora, aby nás doprovázel po městě a v pátek, na svátek ikony Bohorodice zvané Životodárný pramen nás pozval na liturgii do katedrálního chrámu sv. Alexandra Něvského.

Na Světlý pátek jsme byli v chrámu již od rána. Hospodin mi prokázal velikou milost tím, že jsem mohl spolusloužit při liturgii a po posvěcení vody jsem na počest svátku Životodárného pramene směl pokropit svěcenou vodou oltář a celý chrám.

Po skončení bohoslužby nás vladyka pozval na faru, do dvoupatrové budovy vedle chrámu, kde nám nabídl malé občerstvení. Taková setkání jsou nezapomenutelná, protože nás sbližují v Duchu Svatém, umožňují bližší vzájemné poznání a výměnu zkušeností, napomáhají sjednocení věřících, kteří žijí v různých evropských zemích.

Jelikož jsme na celou cestu měli pouhé čtyři dny, nebylo možné navštívit všechna místa, která jsme původně chtěli, ale zato jsme se potkali s dobrými lidmi a pořídili si vzácné knížky pro poutníky v jediném ruském knihkupectví v Paříži.

Pochopili jsme, že přiblížit se ke Spasitelovi, setkat s Kristem můžeme kdekoliv na zemi, dokonce i v Paříži, pokud o to člověk upřímně usiluje. Dva poutníci z naší skupiny poprvé v životě přišli ke zpovědi s pevným odhodláním změnit svůj dosavadní život. S vědomím vlastní nemohoucnosti se obrátili ke Kristu, přijali jeho přečisté Tělo a drahocennou Krev během Svatého Přijímání.

Chtěl jsem ještě dodat, že mi Hospodin umožnil, cestoval se skupinou mladící, jejichž průměrný věk byl 22 let.

protojerej Oleg Machnev